Opět Jan Masaryk

Známe již metodu, jak se znevažují naše významné osobnosti. Předvádí se jejich osobní život, rámuje se do pikantního kontextu a zvětšují se všechny jeho problémy. Nikdo se neptá, co kdo o tom doopravdy něco ví? Co jsou dohady, výmysly, co pomluvy? Jejich veřejná činnost a práce pro národ, jejich zásluhy, to ovšem není dost zajímavé. Zajímavé je jen všechno pikantní, znevažující a degradující, problematické a v souhrnu zcela negativní. Touto metodou byl vytvořen i nový film o Janu Masarykovi, odměněný řadou cen „Českého lva“. Je na čase podat obraz Jana Masaryka objektivně a spravedlivě, bez uplatnění podobné metody. Je na čase odpovědět pravdivě na otázku, kdo byl Jan Masaryk?

Diplomat a politik, který má stálé místo v našem národním povědomí. Třetí ze čtyř dětí našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a jeho choti Charlotty. Jan Masaryk je se svým otcem spojen mimo jiné i numericky zajímavým způsobem. Narodil se 14. září 1886. Jeho otec zemřel 14. září 1937. T. G. Masaryk se narodil 7. března 1850. Jeho syn zemřel 10. března 1948.

Jan prožil pohnutý život syna společensko-politicky vysoce angažovaného otce v intelektuálně i morálně velmi náročném prostředí na sklonku Rakousko-Uherska, za první světové války, za první republiky a po otcově skonu v období druhé světové války a v době nástupu socialismu. Dospívání nadaného chlapce bylo poznamenáno duševní labilitou, zděděnou po matce.

Jako dospělý a zmoudřelý se chtěl podílet na otcově díle a pro své zahraniční zkušenosti a znalosti cizích jazyků se stal diplomatem. V diplomatických kruzích se osvědčoval jako laskavý a vtipný společník a jako schopný charismatický řečník. Vypracoval se ve zkušeného politika, který měl stále na zřeteli bezpečnost Československa a jeho spolupráci s demokratickými státy, starost o národ a o prosté lidi.

Zlom v jeho životě znamenal „Mnichov“ a následný osud Československa. Odešel do exilu a zde jako člen exilové vlády (stal se ministrem zahraničních věcí) podporoval osvoboditelské úsilí a snahy prezidenta E. Beneše. Mimořádnou oblibu získal u svých krajanů doma. Byli uvězněni nacistickou okupací, v područí německého protektorátu a on k nim mluvil na vlnách rozhlasového vysílání z Londýna. Vysílání československého rozhlasu z Londýna „Volá Londýn“, zahájil r. 1939 právě Jan Masaryk. A v tom je jeho nezapomenutelný a trvalý odkaz. Dodával poníženému, potupenému, porobenému národu na pokraji záhuby naději. Zde jsou jeho zahajovací slova: „Hodina odplaty nadešla, boj o vyhlazení nacismu započal. Při jméně, které nosím, zde prohlašuji, že tento boj vyhrajeme a pravda zvítězí. Naším programem je svobodné Československo ve svobodné Evropě.“ Zahraniční rozhlas byl v protektorátu poslouchán tajně a s rizikem trestu smrti pro každého, kdo byl prozrazen. Mapoval tehdejší historické válečné dění, viděné očima exilu a přispíval trvale a nezapomenutelně k uvědomělosti a odhodlanosti národa. Dával mu naději. Stmeloval jej. Inspiroval a integroval.

Žádoucí konec války se šťastným vítězstvím potvrzoval spravedlnost a oprávněnost domácího i zahraničního odboje a byl satisfakcí i pro Jana Masaryka a jeho tajně a s pohnutím sledovaného vysílání „Volá Londýn“.

Po válce se Jan Masaryk věnoval, mimo jiné, činnosti v Organizaci spojených národů. Byl u jejího zrodu ještě za války (r.1942) a při vyhlášení její Deklarace „Za vítězství nad fašismem a za světový mír.“ Masaryk se aktivně podílel na formulaci mezinárodního paktu o lidských právech. Přál si svět jako Federaci volných lidí. V tom viděl záruku trvalého míru. Jako uznání za státnické zásluhy se mu dostalo čestného doktorátu na Masarykově universitě v Brně.

Zatím však přicházel nový zlom. Poválečný svět se dělil na dva znepřátelené bloky, spustila se „železná opona“. Nastávala studená válka. Nic z toho si Jan Masaryk nepřál. Odmítal všechno, co protiřečilo ideálům humanity, odkazu a památce i jeho otce. Bylo východisko?

Celonárodní otřes způsobila nečekaná a nepřirozená smrt Jana Masaryka. Nedlouho po únorovém převratu 1948, brzy ráno 10. března, byl nalezen mrtvý, po pádu z okna koupelny svého služebního bytu v Černínském paláci. Přes opakovaná vyšetřování dodnes není zcela jasno, zda šlo o sebevraždu nebo vraždu. Americký velvyslanec v Praze, Laurence Steinhardt, o tom tehdy řekl:“Lze seřadit všechna fakta tak, aby odpovídala jak sebevraždě tak vraždě a můžete z toho udělat pokaždé jasný případ.“

Jan Masaryk byl za všeobecného smutku celého národa pohřben na hřbitůvku v Lánech. Tam, kde odpočívají jeho rodiče. I on patří k trvalému odkazu historického úsilí našeho národa o svobodu, samostatnost, demokracii a humanitu.

A můžeme si pamatovat jeho zásadu, s humorem pronášenou:“Pravda vítězí, ale dá to fušku.“